Noviny HKPJZ – Prof. Radek Kaiser: Novou nemocnici v Letňanech si české zdravotnictví zaslouží
Pane profesore, po mnoha letech působení na špičkových českých pracovištích jste se rozhodl odejít na delší dobu do Británie, konkrétně do Oxfordu. Co vás k tomuto kroku vedlo?
Během let strávených v českém zdravotnictví jsem získal rozsáhlé klinické i akademické zkušenosti. Postupně jsem ale začal přemýšlet o tom, že bych rád poznal i světový kontext svého oboru. Oxford mi umožnil osvojit si specifické postupy a operace, se kterými jsem se v Česku nesetkal. Zároveň mi byla nabídnuta prestižní pozice na Oxfordské univerzitě, což v kombinaci s klinickou praxí výrazně rozšířilo mé porozumění tomu, jak funguje medicína na globální úrovni. Pokroku v lékařství totiž nelze dosáhnout bez špičkového výzkumu.
Velmi si cením také zkušeností s řízením klinického provozu v britském zdravotním systému, který se v mnoha ohledech liší od českého. Velký důraz se zde klade například na jednodenní chirurgii – výkony, u nichž jsem byl v Česku zvyklý na několikatýdenní hospitalizaci.
Hospodářská komora často akcentuje digitalizaci jako klíč k efektivitě. Jaká je v tomto směru realita v Oxfordu?
Rozdíl je opravdu markantní. Zdravotnictví v Oxfordu je plně digitalizované a nemocnice funguje prakticky bez papíru. Sestry i lékaři mají u každého pacienta mobilní počítač a veškerá data se zapisují v reálném čase.
To má zásadní dopad na bezpečnost – systémy automaticky upozorní na jakékoliv nesrovnalosti v medikaci, nebezpečné hodnoty laboratorních výsledků nebo potřebu kontrolních odběrů. Lékařské zprávy se diktují, lékař je pouze schválí v systému a ty okamžitě odcházejí pacientům i praktickým lékařům.
Digitalizace je také pokročilá, co se informovaného souhlasu týče – pacient dostává kopii dokumentu do e-mailu včetně všech detailů plánovaného výkonu. To je úroveň efektivity, která šetří čas, peníze a zároveň výrazně zvyšuje bezpečnost péče.
V západní Evropě je velkým tématem centralizace péče. Proč je tento trend tak důležitý?
Centralizace je základem kvality. Trendem je soustředit určité komplexní výkony do specializovaných center, kde se provádějí častěji a s výrazně lepšími výsledky. Malá, roztříštěná pracoviště obvykle nemohou nabídnout takovou míru expertizy a technického vybavení jako velká centra.
S tím souvisí i způsob, jakým týmy o léčbě rozhodují. Jak v Oxfordu funguje spolupráce napříč obory?
Klíčovou roli hrají tzv. multidisciplinární týmy. U složitých nálezů, které často nemají jedno „správné“ řešení, se odborné semináře konají pravidelně. Cílem je posoudit každý případ z hlediska operability, možnosti jiné léčby nebo vhodného onkologického postupu.
Například onkologické semináře zaměřené na léčbu páteřních metastáz probíhají denně, aby nedocházelo k jakémukoliv zpoždění terapie. Tento systém zajišťuje, že pacient dostane nejlepší možnou péči bez ohledu na to, ke kterému lékaři se dostal jako první.
Ministr Adam Vojtěch prosazuje zvyšování kompetencí sester. Jak se na tento záměr díváte vy?
Na základě zkušeností z Británie tento krok jednoznačně podporuji. Je to trend, který vidíme i při spolupráci s vyspělými zdravotnickými systémy. Existují tam zcela samostatné role, jako jsou diabetické sestry, specialistky na inkontinenci, hojení ran nebo břišní sestry. Jde o vysoce erudované odborníky s magisterským vzděláním, kteří mají jasně definované kompetence a velkou míru odpovědnosti.
Dostáváme se k hlavnímu tématu: nová nemocnice v Letňanech. Jaký máte názor na výstavbu nové pražské nemocnice?
Pražské zdravotnictví znám opravdu detailně. Studoval jsem na 1. lékařské fakultě a mou kmenovou nemocnicí byla Všeobecná fakultní nemocnice. Stáže během studia jsem absolvoval v Motole, na Bulovce nebo v Thomayerově nemocnici. Šest let jsem pracoval ve FNKV a devět let v ÚVN.
V Praze se dělá špičková medicína, ale nelze přehlížet, že část nemocničních budov je téměř sto let stará a z hlediska moderních standardů už prakticky nevyhovuje. Projekt nové nemocnice v Letňanech je odvážný a vizionářský, ale Praha – a vlastně celé Čechy – si takovou investici zaslouží. Bude to jistě běh na dlouhou trať, ale jsem přesvědčen, že je potřeba začít co nejdříve.
V čem vidíte největší přínos takto koncipované nemocnice „pod jednou střechou“?
Měl jsem možnost pracovat jak v pavilonových nemocnicích, tak v rozsáhlých komplexech v Británii – například v Nottinghamu nebo Oxfordu. Z vlastní zkušenosti vím, že mít vše pod jednou střechou přináší obrovské výhody pro každodenní klinický provoz.
Centrální operační sály a dospávací pokoje, heliport přímo na střeše a okamžitá dostupnost traumatologie, intervenční radiologie a dalších interních oborů na jednom místě šetří v kritických situacích drahocenné minuty.
Velkým trendem – nejen v Británii, ale také například v Rakousku či Švédsku – jsou dvou- a jednolůžkové pokoje. Nejde jen o zvýšení komfortu pacienta, ale především o účinnou prevenci šíření nemocničních infekcí. V moderní medicíně je to zásadní zdravotní i ekonomický faktor.
Realizace takového projektu bude ale nesmírně komplikovaná…
To bezpochyby. Nejde jen o samotnou budovu, ale především o velmi precizní naplánování klinického provozu. Nemocnice takové velikosti je z hlediska organizace nesmírně složitý organismus a například špatně navazující oddělení mohou způsobovat zásadní komplikace v každodenním fungování.
Zároveň je klíčové, aby se v nové nemocnici cítili dobře nejen pacienti, ale i zaměstnanci. A vzhledem k tomu, že bude mít také významnou výukovou a výzkumnou roli, bude nutná úzká koordinace s lékařskými fakultami.
Musím říct, že mě tato vize velmi těší a že jsem jejím velkým zastáncem. Je to cesta, jak zajistit českému zdravotnictví dlouhodobě udržitelnou budoucnost. Medicína totiž nestojí jen na erudovaných a motivovaných zdravotnících, ale také na bezpečném prostředí, špičkovém vybavení a podmínkách, ve kterých se všichni cítí co nejlépe.