Simon Slanina: Podnikatelé státu nevěří kvůli byrokracii. Chceme to změnit
Zatímco soukromý sektor jede na plný výkon, ve státní sféře obvykle zůstává jen u plánů. Naším úkolem je právě toto změnit a obnovit vzájemné vztahy podnikatelů a státu, nastiňuje svou vizi pro spolupráci podnikatelů s veřejným sektorem předseda představenstva Hospodářské komory Praha Jihozápad Simon Slanina.
Jak byste zhodnotil kondici Hospodářské komory Praha Jihozápad od doby, co jste se stal předsedou představenstva?
Jsme největší regionální Hospodářská komora ČR v Praze, máme úžasnou skladbu členské základny (investiční společnosti, energetické závody, technologické a inovativní společnosti), představenstvo plné silných osobností známých nejenom z pražského businessu, silný expertní panel, složený z předsedů vnitřních odborných sekcí a několik specifických těles, určených pro komunikaci s veřejným sektorem, jako jsou komise pro urbanismus nebo digitalizaci ve veřejné správě… Myslím, že jsme v top kondici a zároveň dodávám, že je pořád kam růst. Na to jsem naučen z businessu!
Co vás přivedlo k oblasti financí a investic? Byl to plán, nebo spíš souhra okolností?
Dobrá otázka. Na něco podobného se mě ptali kdysi na TEDxu, kde mi dávali v bleskovém dotazníku na výběr, zda se řídím intuicí, anebo plánuji. Odpověděl jsem, že se snažím plánovat a využívat u toho pak i intuici… Je tedy důležité vědět, jakým jdete směrem a v tom být potom nejlepší.
Takže ano, šel jsem tomuto světu opravdu naproti. Před lety jsme si s business společníkem, Filipem Mikulcem, napsali na papír seznam nejlepších a největších investičních skupin, se kterými chceme spolupracovat, skočili jsme za nimi a povedlo se.
Jak byste popsal svůj vlastní byznys dnes – čemu se konkrétně věnujete?
Jak už jsem zmínil, pohybujeme se v investičním světě. Dá se říci, že stavíme vlastní finanční skupinu zaměřenou na investiční příležitosti ve veřejném sektoru a velmi regulatorních sektorech, jako je energetika, zdravotnictví, těžba surovin, fintech, ale například i transfer vědy a výzkumu. Na všem spolupracujeme s největšími investičními domy, ale třeba i – a to je naše specializace – s municipalitami napříč celou republikou.
Pracoval jste v Poslanecké sněmovně, pohyboval jste se mezi politickými špičkami. Jak vás toto specifické prostředí zformovalo a co si z něj odnášíte do businessu?
Upřímně? Hlavně to, že politika je zcela odlišná disciplína než business a že se jedno bez druhého neobejde. Obě společenské disciplíny (business a politika) se od sebe ovšem začínají vývojově odtrhávat. Je to vidět na přebujelé byrokracii, kterou musí podnikatelé plnit, špatně nastaveném rozvoji podnikatelského prostředí a za následek to má, že podnikatelé státu nevěří, nechtějí se podílet na ničem, co pochází právě od státu. Asi i díky tomu se dnes angažuji v Hospodářské komoře. Společnými silami se to snažíme změnit, znovu obnovit vzájemné vztahy. Politici musí vytvářet co nejlepší podmínky pro nás, podnikatele, a my se musíme zase naučit státu věřit a ve finále i klidně více pomáhat.
Dá se říct, že právě mezi politiky jste si uvědomil, že chcete pracovat na projektech ve veřejném sektoru?
Ano. Líbí se mi, když naše projekty nesou pro společnost více než zákonem předepsanou povinnou míru CSR/ESG. Právě do těchto vizí zapojujeme i naši regionální komoru, která nám vytváří platformu právě proto, abychom dokázali tyto potřeby identifikovat. Takže například s městskou částí Praha 12 připravujeme projekty pro rozvoj podnikatelského prostředí ve prospěch malé a střední řemeslné výroby a projekt Finobce bude investorem. Provozovatelem ale zůstane HKPJZ ve spolupráci s MČ P12, tak, aby projekt, byť financován ze soukromých zdrojů, mohl co nejvíce sloužit veřejnému zájmu a zákonné povaze poslání Hospodářské komory ČR. Například se nám i líbí, když můžeme připravit společný podnik mezi naší investiční skupinou a menší obcí nebo třeba jejich základní školou. Větším skupinám se do těchto spoluprací moc nechce, právě kvůli nestabilitě a náročnosti regulatorního a politického prostředí, ale my se snažíme jít v tomto směru jako tahouni dobré praxe. Dělá nám to radost.
Čím jsou investiční záměry ve veřejném sektoru specifické oproti soukromému?
Hlavním faktorem je čas. Ať už z pohledu omezení fungování jedné politické reprezentace, než se třeba po volbách vymění, zároveň ale i třeba tím, že zastupitelstva na některých malých obcích se schází třeba jenom čtyřikrát za rok, takže jen mezi tím, než se seznámíte s celým zastupitelstvem, a tím, než se poprvé pobavíte nad podobou společného projektu, uplyne rok a půl…
Velmi podobně to pak vypadá samozřejmě s povolovacími řízeními, ať už ve stavební nebo jiné regulatorní části projektu. Tři roky opravdu nejsou žádná míra! Pak se ale stane, že za poslední čtyři roky jsme skoro nic nepostavili, nezareagovali na možnosti komunitní energetiky a neudrželi lékaře v regionech. Nedivím se kolegům, že si jedou své investiční projekty bez spolupráce s veřejným sektorem. Ale pracujeme na tom, aby se to změnilo.
Baví nás spolupráce se starosty. Často jsou to velcí srdcaři.
Jaké jsou nejčastější chyby obcí nebo veřejných institucí při přípravě investic?
Nebudu lhát, je jich více. Od špatné erudice zastupitelů a starostů přes – a tomu se stále podivuji – přetrvávající názor, že s veřejnými penězi se nemusí zacházet efektivně. Párkrát jsme museli s kolegy nejdříve vysvětlit zastupitelům, že RUD (rozpočtové určení daní, pozn. red.) nejsou jejich peníze, ale peníze daňových poplatníků, v tomto specifickém případě hlavně z tvrdé práce podnikatelů.
Jak dnes hodnotíte investiční klima v Česku, zejména ve veřejné sféře?
Z mého pohledu se neustále jedná o dva proudy, málo spolu související. Něco si plánuje veřejný sektor a většinou zůstává jen u plánů, zatímco ten soukromý jede neskutečný výkon. České firmy inovují, investují a vydělávají a tím táhnou celou ekonomiku do růstu a stát, včetně obcí, plánuje a plánuje a plánuje a plánuje a…
Takže se snažíme o to, aby se už při plánování mohl zapojit, jako rovnocenný partner, soukromý sektor. Už přes deset let u nás existuje zákon, který upravuje spolupráci mezi soukromým investičním a veřejným investičním sektorem, co se projektů týče. PPP projekty (Public Private Partnership) jsou možnou cestou, jak všemu pomoci.
Jak se dá efektivně propojit soukromý kapitál s veřejnými projekty?
Právě například skrz PPP projekty. V praxi to vypadá tak, že si podnikatel vyhlédne záměr a osloví s ním veřejný sektor, například obec. Že by ve spolupráci s ní chtěl realizovat nějaký investiční záměr. Velmi často přichází i s nabídkou, že celý projekt investičně zaplatí a jediné, co potřebuje, je „jenom“ příznivé politické a povolovací klima.
Co vás na vaší práci pořád baví a motivuje?
Je toho hodně, hlavně asi ta práce jako taková. Což je odpověď kruhem, ale je to tak. Čím více pracujeme, tím více se nám daří, tím více nás to pak baví, a čím více nás to vše baví, tím více zase pracujeme (smích). Ale obecně mě baví spolupráce na různých nápadech se skvělými lidmi, ať už to jsou lidé z investičního nebo veřejného sektoru, jako jsou starostové. Často jsou to velcí srdcaři, a když jim řeknete, že vlastně na tu školu, elektrárnu nebo třeba kliniku nemusí čekat dalších dvanáct let, ale že společnými silami to postavíme za roky tři a že to ještě investičně pokryjeme my, tak jejich nadšené pohledy stojí za to. Právě v nich se odrážejí všechny ty životy běžných lidí, kteří onu školu nebo nemocnici budou využívat. A to se mi vážně moc líbí.
Simone, co byste, závěrem našeho rozhovoru, vzkázal a poradil mladým, začínajícím podnikatelům?
Nejprve řeknu, že je skvělé, že nějací mladí podnikatelé vůbec jsou a že se rodí nové podnikatelské generace. Tím mám na mysli to, že se někdo odváží a třeba ve svých osmnácti letech si založí živnost a něco tvoří. Z toho tedy plyne první vzkaz. Nebojte se začít, podnikání je sice nejnáročnější a nejkomplexnější lidská disciplína vůbec, ale i malý výsledek je hodně vidět a přinese opravdu mnoho radosti, jak vám, tak i vašemu okolí. Ať už je to váš spokojený zákazník, business partner nebo rodina. Děkuji za rozhovor!