Petr Pávek: ČEZ se měl zestátnit už před lety

Energetická soběstačnost je ideál, kterému se chceme co nejvíce přiblížit, ať jako občané, firmy nebo stát. Někdy to ani není fyzikálně možné. Návratnost investic do soběstačnosti je za běžných podmínek často sporná. Dokud nenastane nečekaná událost; válka, blackout, výpadek hlavních energetických surovin. Potom si člověk říká, že do soběstačnosti měl investovat.

Obnovitelné zdroje hrají v energetické soběstačnosti zásadní roli, mimochodem už tisíce let. Vítr pomáhal veslařům pohánět lodě a později větrné mlýny na mletí obilí. Slunce a geotermální energie se zužitkovávala při ohřevu vody. A biomasa (dřevo, rašelina a dobytčí trus) se odjakživa používala k udržování ohně jako zdroje tepla. Tekoucí voda roztáčela vodní mlýny a poháněla stroje. Všechny tyto zdroje energie jsou k dispozici nezávisle na ekonomických a společenských výkyvech.

Jejich nevýhodou pro moderního, rozmazleného člověka je jistá nepředvídatelnost. Dříve se obilí mlelo, když foukalo. Dnes chceme zapnout světlo, pračku, myčku, stroje a mít teplou vodu, kdykoliv si zamaneme. Proto se moderní obnovitelné zdroje energie soustředí na výrobu elektřiny (větrné elektrárny, fotovoltaika, bioplynové stanice, vodní elektrárny apod.), protože právě na ní stojí moderní společnost. Elektřina se dá nejsnáze regulovat a v dnešní době i ukládat.

Pokud by byla smysluplná energetická koncepce státu, která by se dynamicky promítala do podpory (a nepodpory) OZE, byly by tyto v rovnováze se spotřební křivkou. Je chybou politiků, úředníků a hamižnosti některých společností, že jsou OZE vnímány tak rozporuplně a ve veřejnosti se netěší velké oblibě.

Tato otázka není na stole už téměř tři čtvrtě století. Stát se za minulého režimu rozhodl jít cestou velkých zdrojů (jádro, uhlí, plyn) a vybudování robustní přenosové a distribuční soustavy. Ostatní malé zdroje, včetně OZE, pouze nepatrně rozmělňují závislost na velkých zdrojích v některých případech snižují náklady za přenos elektřiny na dlouhé vzdálenosti (elektřina se spotřebuje tam, kde se vyrábí).

To záleží na tom, kdo a pro koho takovou transformaci navrhuje, projektuje a vytváří. Většinou je zadání v zájmu největších energetických firem za peníze z veřejných zdrojů. Optimalizace energetické náročnosti na lokální úrovni obcí nebo firem stále dává smysl.

Platí, co jsem uvedl výše. Pokud je společnost stabilní, je těžké se dopočítat návratnosti. Pokud ale dojde k výpadku velkých zdrojů nebo surovin (cena ropy a plynu v dobách konfliktů, jako nyní, dodávky jaderného paliva nebo dovoz uhlí přes půlku zeměkoule), ukazuje se, že to smysl má.

TEPLATOR je malý jaderný reaktor na výrobu tepla při atmosférickém tlaku, který dokáže fungovat s již „vyhořelým“ palivem z velkých jaderných elektráren. Jeho nasazení by dávalo smysl na úrovni krajských a okresních měst, které potřebují centrální zásobování teplem sídlišť nebo podniků. O takovou technologii ale není ze strany velkých etablovaných dodavatelů tepla zájem, protože by ohrožovala zavedený byznys.

V českých podmínkách není možné téměř nic. Byrokracie a provázanost státu s největšími výrobci a dodavateli energií blokují jakýkoliv posun ke smysluplnějším řešením.

Pokud označíme jako technologii i materiály, výpočetní výkon a různé, většinou obnovitelné zdroje energie a bateriová úložiště, tak jsme schopni kombinací výše uvedeného dosáhnout velkých provozních úspor a částečné nezávislosti na vnějších dodavatelích.

Změnilo se hodně. Stát rezignoval na včasné a systémové plnění mezinárodních závazků v oblasti OZE a na poslední chvíli přenechal plnění závazků na soukromém podnikatelském sektoru. Ten si proloboval nevyváženou dotační podporu, bez které by tyto zdroje nemohly vzniknout (viz některé projekty v oblasti fotovoltaiky). Chybí resortní spolupráce (kdy jedno ministerstvo chce podpořit záměry, ale druhé je blokuje) a osvěta veřejnosti.

Určitě bych zestátnil ČEZ, což se podle mě mělo udělat už před lety, když se zvažovala modernizace JE Dukovany. Asi by to primárně nevedlo ke zlevnění elektřiny pro podniky a domácnosti, ale alespoň by se obrovské částky státního rozpočtu, které do podpory jádra tečou, nerozdělovaly mezi soukromé akcionáře a mohly se využít pro vlastní technologii.