Slavomír Švácha: Energetická transformace v pasti: Byrokracie nás brzdí, ideologie nás nesmí oslepit

Legislativní polotovary a právní vakuum

Sliby o zjednodušení výstavby OZE se zatím zhmotnily v podobě legislativních balíčků, které v praxi spíše pokulhávají za potřebami trhu. Lex OZE 1 sice uvolnil ruce malým instalacím do 50 kW, ale u projektů, které by skutečně pohnuly regionální energetikou, narážíme na nejednotnost úřadů a rigidní výklady stavebního práva. Lex OZE 2 otevřel téma sdílení, ale technická nepřipravenost a zpoždění Energetického datového centra (EDC) dělají z komunitní energetiky zatím jen teoretické cvičení pro trpělivé. A kočko-psa které umí chovat jen málokdo.

Lex OZE 3 má řešit akumulaci a agregaci – klíčové prvky pro stabilitu sítě. Bez nich jsou OZE jen nespolehlivým doplňkem celéjo energetického mixu. Chybějící prováděcí vyhlášky však znamenají, že investoři stále přešlapují v právním vakuu.

Tento legislativní šlendrián není jen „dětskou nemocí“ nových zákonů. Je to systémové selhání, které odčerpává drahocenný čas firmám, které potřebují plánovat své investice na roky, ne-li desetiletí dopředu.

Byrokratická blokáda a „právo veta“ pro každého

Největším jedem pro českou energetiku zůstává samotný povolovací proces. Je naprosto nepřijatelné, aby výstavba strategického zdroje trvala déle než dekádu kvůli procesním obstrukcím.

Současný systém dává neúměrnou moc různým spolkům a nátlakovým skupinám, které dokážou pomocí nekonečného řetězení námitek paralyzovat i ty nejlépe připravené projekty.

Právo veřejnosti vyjádřit se k výstavbě je legitimní, ale nesmí být zneužíváno jako nástroj k vydírání investorů nebo k paralýze státních zájmů. Status „veřejného zájmu“ u OZE musí v praxi znamenat drakonické zkrácení lhůt a konec procesního ping-pongu mezi úřady.

Stabilita nad ideologií

Nesmíme se však nechat strhnout k opačnému extrému. Masivní výstavba OZE je nezbytná, ale sama o sobě není samospásná. Pro stabilitu průmyslu a předvídatelnost cen je klíčový energetický realismus a diverzifikace výroby.

Zůstaňme proto nohama na zemi. Energetický mix musí být vyvážený. Požadujeme, aby stát i nadále počítal s významnou rolí jaderné energetiky a aby udržel v provozu moderní uhelné zdroje do doby, než budeme mít skutečnou náhradu.

V rámci zajištění stability dodávek a tlaku na příznivou cenu se jako logický krok jeví i otevřenost k diverzifikaci zdrojů, včetně efektivního dovozu kvalitního uhlí ze zahraničí, pokud to pomůže překlenout kritické období a udržet naše elektrárny v chodu bez zbytečných výpadků.

Odstavení stabilních zdrojů dříve, než budeme mít vyřešenou masivní akumulaci a posílenou přenosovou soustavu, by byla hazardní hra s českou ekonomikou. Potřebujeme stabilitu, kterou OZE bez baterií a robustního „baseloadu“ prostě nenabídnou ještě dlouhé roky, a i tak budou potřeba další zdroje energie.

Bezpečný mix je ten, kde se moderní technologie doplňují s osvědčenými pilíři, nikoliv kde se vzájemně potírají.

Energetická transformace není charita, je to nutnost pro přežití, prosperitu a místo pro nové investice. Pokud stát nezačne jednat jako partner a nepřestane se chovat jako brzdící element, budeme se za pár let divit, proč jsme zůstali skanzenem uprostřed moderní Evropy.

Podnikatelé nepotřebují dotace na přežití, potřebují funkční a hlavně předvídatelné stabilní prostředí. Čas pro diskuse vypršel, je potřeba začít stavět a dělat konkrétní kroky.