Sven Havlíček: Uhlí bude nutnou součástí českého energetického mixu ještě minimálně dvacet let
Emisní povolenky jsou jedna z největších evropských chyb v oblasti energetiky, nekompromisně zdůrazňuje ing. Sven Havlíček, člen představenstva Hospodářské komory Praha Jihozápad, který dlouhodobě upozorňuje na nedostatky Green Dealu.
Jak jste se stal členem představenstva Hospodářské komory Praha Jihozápad a jakou roli v boardu osobně vnímáte jako svou hlavní misi?
Do Hospodářské komory Praha Jihozápad jsem nejprve vstoupil jako předseda sekce energetiky a paliv. Energetice a komoditám se věnuji dlouhodobě, takže to byl přirozený krok. Z pozice představenstva se ale mohu vedle energetiky věnovat i dalším důležitým tématům.
Osobně mě hodně zajímá ekonomická diplomacie a rozvoj obchodních vztahů se zeměmi jako Indonésie, Singapur, Čína nebo Spojené arabské emiráty, kde aktivně působím a ke kterým mám blízko. Myslím, že právě tam dnes vznikají nové obchodní příležitosti a byla by škoda, kdyby u toho české firmy více nebyly.
Jak mohou vaše zkušenosti z mezinárodního obchodu a působení v Asii pomoci podnikatelům a firmám ve Vašem regionu?
Po letech v tradingu komodit na asijských trzích do jisté míry znám místní prostředí, obchodní zvyklosti i to, jak se tam skutečně uzavírají kontrakty. Toto je často těžké získat pouze z teorie nebo z dočasných obchodních cest. Když máte představu, jak druhá strana funguje, jak přemýšlí a co očekává, dokážete rychleji překlenout rozdíly a dojít ke shodě.
Green Deal je dnes velmi diskutované téma. Proč si myslíte, že by proti některým jeho částem měla Hospodářská komora aktivně vystupovat?
Green Deal má mnoho vrstev a zasahuje prakticky celý průmysl. Od energetiky přes hutnictví, stavební materiály, ale i dopravu apod. Ve výsledku se reálně promítá do cen všeho, co firmy vyrábějí a lidé kupují.
Problém je tempo a míra regulatorní zátěže. Umělé zdražování energie a výroby přes povolenky a další regulace oslabuje evropský průmysl. Když obnovitelné zdroje nejedou, systém stejně musí držet klasické zdroje, ale ty jsou již dnes enormně zatíženy cenou emisních povolenek a budou jenom více. Soukromý sektor možná začne z výroby této elektřiny ekonomicky vystupovat, ale stejně ji bude muset někdo zajistit – a nakonec to zaplatí stát a spotřebitel.
Které konkrétní dopady Green Dealu podle vás nejvíce ohrožují české podnikatele a průmysl?
Největší problém je podle mě rostoucí regulatorní nejistota a vysoké náklady. Firmy nevědí, v jakém prostředí budou fungovat za pár let, a odkládají investice.
Pokud Evropa dramaticky zdraží výrobu a zbytek světa podobná omezení nemá, průmysl se přesune jinam. Emise nezmizí – jen se přesunou mimo Evropu a my přijdeme o pracovní místa, výrobu i know-how.
Myslíte si, že současná evropská klimatická politika oslabuje konkurenceschopnost Evropy vůči Asii nebo USA?
Rozhodně ano, hlavně vůči Asii. Tyto trhy jsou už samy o sobě extrémně silné, mají vyšší produktivitu, rychlejší rozhodování a obrovský pracovní tah. V Asii se prostě maká.
Když k tomu Evropa přidá ještě vysokou regulatorní a energetickou zátěž, dostáváme se do nevýhodné pozice. USA jsou v tomto flexibilnější, ale vůči Asii Evropa ztrácí náskok stále rychleji.
Jak by podle vás měla vypadat rozumná ekologická transformace, která nezničí český průmysl?
Životní prostředí je potřeba chránit, ale racionálně a postupně. Příliš rychlá transformace může poškodit průmysl natolik, že se výroba jednoduše přesune jinam.
Evropa už dnes patří mezi regiony s vysokou ochranou životního prostředí. Velký pokrok se podařil například v omezení NOx a SOx emisí (emise oxidů dusíku a síry, pozn. red.). Ale není rozumné dělat ekonomicky neudržitelná rozhodnutí, která povedou ke ztrátě pracovních míst a oslabení celé ekonomiky.
V Asii se prostě maká, Evropa ztrácí náskok stále rychleji
V energetice se pohybujete více než patnáct let. Jak vidíte budoucnost uhlí a klasických energetických zdrojů v příštích dekádách?
V českých podmínkách bude uhlí podle mého názoru nutnou součástí energetického mixu minimálně dalších dvacet let. Reálná náhrada dnes není.
Nové plynové zdroje ekonomicky reálně nevycházejí a soukromí investoři je teď nepostaví. Nový blok Dukovan je ještě mnoho let daleko a potřebujeme mít stabilní zdroj elektřiny pro období, kdy obnovitelné zdroje nevyrábějí dostatečně. Bez realistického přechodu riskujeme energetickou závislost na třetích stranách.
Jaké největší chyby podle vás Evropa v oblasti energetiky v posledních letech udělala?
Jednou z hlavních chyb jsou emisní povolenky v jejich současné podobě. Dále příliš rychlé odstavování stabilních zdrojů bez připravené náhrady a podcenění energetické bezpečnosti.
Evropa často vycházela z předpokladu, že energie bude vždy dostupná a levná. Poslední roky ukázaly, že to tak není.
Jaký vzkaz byste dnes poslal českým podnikatelům, kteří mají pocit, že stát ani Evropská unie jejich problémy neposlouchají?
Myslím, že je potřeba se spojit a být více slyšet. Jednotlivec často mnoho nezmůže, ale když podnikatelé mluví společným hlasem, má to úplně jinou váhu. Přesně proto tady Hospodářská komora je.
Je důležité využívat možností, které komora nabízí, a aktivně komunikovat problémy směrem ke státu i regulatorním institucím. Pokud podnikatelé nebudou říkat otevřeně, co jim komplikuje podnikání, těžko můžeme čekat změnu. Zkušenosti lidí z praxe by měly být mnohem více součástí rozhodování.
Co vás osobně po letech v mezinárodním byznysu motivuje vracet zkušenosti zpět do českého prostředí?
Česká republika je z globálního pohledu velmi speciální místo, kdekdo by zde chtěl žít. V zahraničí člověk může získat určitý odstup a zkušenosti z různých trhů, kultur a způsobů podnikání. Pokud mohu alespoň trochu pomoci tomu, aby se českým firmám lépe podnikalo nebo aby měly širší pohled na zahraniční příležitosti, tak to považuji za smysluplné.