Šárka Kuželová: Nejsem zastánce kvót. Rozdíly mezi muži a ženami v businessu mizí

Řekla bych, že to spíše bývalo tradičně mužské prostředí. Doba se výrazně posunula. Máme celou řadu úspěšných žen, úspěšných podnikatelek a mohu pouze dodat, že se v představenstvu cítím dobře.

Myslím, že rozdíly velmi rychle mizí a je to přirozený vývoj. Nepatřím k těm, kteří chtějí prosazovat nějaké kvóty a tlačit kvůli tomu takzvaně na pilu.

Dříve to možná bylo ono vnímání muž-žena. Ale nejtěžší je, a vždycky v každém oboru bude, získávání zkušeností. A to platí bez ohledu na to, zda se jedná o ženu či muže. Člověk si musí projít určitým vývojem, úspěchy i neúspěchy. To vás formuje a posouvá.

Takto bych to asi nenazvala. Ani vlastně nevím, co přesně si představit pod pojmem „prosazovat autoritu“. Každý, kdo se dostane do nějaké pozice se tam dostal na základě nějakých výsledků. Samozřejmě i na základě prosazování nějaké cesty, která se ideálně ukáže jako správná. Je to o tom postupném sbírání zkušeností.

Já moc nefandím tomuto rozlišování. Je jasné, že jsou určité přirozené rozdíly mezi ženským a mužským rozhodováním, ale nerada bych z toho dělala nějaký generální závěr. Ego může hrát stejně negativní roli jak u muže, tak u ženy. Zkrátka si nemyslím, že v konečném důsledku je pro stanovený cíl zásadně důležité, zda je na manažerské pozici žena nebo muž.

Má jich tolik, kolik je jich schopno se prosadit. Zda je to moc nebo málo nechci hodnotit.

Pracovitost, odpovědnost, erudici k dané problematice. Ale to potřebuje, nebo by tím měl být vybaven, každý na vedoucí pozici, bez ohledu na pohlaví. Pokud to nemá, tak je něco špatně, ať je to žena nebo muž.

Šlo o přirozený vývoj. Pokud chcete z pohledu podnikatele některé věci trochu posunout, musíte si najít nějaký prostor, jak toho dosáhnout.

Ta práce je v podstatě dlouhodobě neměnná. Jde o sbírání podnětů od místních podnikatelů směrem k politické reprezentaci na komunální úrovni. Potažmo posouvání určitých témat směrem k Hospodářské komoře ČR na celostátní úroveň. Samozřejmě i připomínkování legislativy, která se týká naší problematiky.

Ta byla, je a bude vždycky klíčová.

Osobní kontakt politik – volič. Každá úspěšná kampaň se vždycky musela takzvaně odpracovat. Samozřejmě v tom hrají určitou roli volební témata, marketing kampaně, aby zaujal. Ale bez osobního kontaktu to podle nejde a je to tak dobře.

Zásadně. V něčem v dobrém, v něčem k horšímu. Výhodou určitě je, že politik může reagovat bezprostředně bez ohledu na zájem nebo nezájem médií. Nevýhodou podle mě je určité zhrubnutí komunikace. Pod určitým tlakem, že je potřeba reagovat na cokoli nejlépe ihned, se řada politiků nechá strhnout k výrokům, které by jinak nespatřily světlo světa. Jde o výroky, které jednotlivé politické tábory, potažmo celou společnost, následně zbytečně radikalizují a staví až nesmyslně proti sobě.

Nadhled.

Jednoduché to není. Ale ukažte mně pracující ženu v jakémkoli oboru, matku a partnerku, která to má jednoduché.

V prvé řadě je to oblast, které rozumím a naštěstí nejsem sama, kdo si to myslí. To je celkem fajn motivace.

Asi nebudu umět říct nějakou zásadní zkušenost. Komunikace je univerzální obor, který potřebujete dnes a denně. Ať už jdete nakoupit rohlíky nebo jednat za Hospodářskou komoru.

To se v čase moc nemění. Každý chce žít v bezpečném prostředí, kde je dostatek kvalitních služeb, volnočasových prostorů pro sport a kulturní vyžití.

To se také nemění. Musí být pravidelná, slušná komunikace, kde si tyto dvě strany naslouchají. Jsme všichni na jedné lodi, to je třeba mít neustále na paměti.

Univerzální rada neexistuje. Kdyby existovala univerzální rada na úspěch, tak jsme všichni relativně úspěšní, a to jednoduše nejde. Každý navíc vnímáme úspěch jinak, respektive, každý si pod pojmem úspěch představujeme něco trochu jiného.

Žádný. Až nastane ten správný čas, přestanou váhat a pustí se do toho. Nebo ne.